Jestli mě něco před Vánoci těší, tak je to tahle akce, kterou jsem kdysi vymyslela a s mými kolegy jogíny z FIT JÓGA Benešov jsme ji před čtyřmi lety poprvé zrealizovali! A od té doby každý rok.
S prvním prosincovým dnem mi vždycky dojde, že Vánoce jsou za dveřmi a začnou přípravy celé akce, aktualizace letáčku, obeslání ředitelek dětských domovů a domluva s ostatními instruktory, jak celá akce proběhne a kdo, kdy, co odcvičí. Pak je chvíli ticho. Pár dní před akcí začneme lehce panikařit a vážně se připravovat, aby pak v den D mohlo být všechno dokonalé.

Já jsem ten den začínala s lehkou kocovinou (po mnoha letech). Den před tím se totiž konal vánoční večírek mých bývalých kolegů, které jsem strašně ráda viděla!!! Ačkoliv jsem předpokládala, že dorazím domů kolem deváté, z domova jsem dostávala uklidňující zprávy (Ellinka už chrní, klidně si to užij), které nešlo nevyslyšet. Od těhotenství už nejsem na žádné večírky zvyklá, po dvou skleničkách už je mi do tance a celý večer jsem se cítila skvěle. Jenže to ráno! Málem bych zapomněla, jaké to je a zrovna v tak důležitý den.
Plný jógový dech, malá ale vydatná snídaně a neodbytná Ellinka mě rychle postavili na nohy a po přesunu do Benešova a krátkém poledním šlofíku už mi bylo naštěstí dobře.
Hned po příchodu do tělocvičny mé oko potěšila dlouhá fronta nadšených jogínů, pozdravila jsem se s kamarády z Prahy a už jsem se začala dostávat do radostné předvánoční nálady (kterou nezkazil ani fakt, že jsem si zapomněla sbalit triko na cvičení:-)).
Úderem 18. hodiny se mohlo začít! Tohle si vždycky užívám, zapomínám na to co bylo a bude a nestačím se divit, kolik energie se mi z řad lidí přede mnou vrací.

Mojí úvodní dvacetiminutovku na rozehřátí střídá Mároš, pokračuje Monica s power jógou, kde se mi moje ranní kocovina lehce připomněla ;-). V tělocvičně stoupá teplota, já chvíli cvičím, chvíli řádím s neteří ve vedlejší místnosti. Ségra s dětmi každý rok dorazí podpořit akci, cvičit jí ty dvě malé raubířky nedovolí, ale starší Johance stačí ke stěští obrovská žíněnka a švédská bedna a já jsem vždycky ráda, že je tam mám.

Další část, kterou mám na starosti s instruktorkou Janou (a kterou jsme společně ladily u nás doma 10 minut před odchodem na maraton) je partnerská/párová jóga. Tahle část programu je vždycky nejvysmátější, pohodové prvky na protažení ve dvojici střídá špetka akrobacie, padati z ásan je povoleno!
 

Zklidnění přichází při cvičení ásan, a když už si všichni myslí, že že jim dochází dech, přijdou závěrečné dechové a relaxační techniky a ztracená energie i dech se zase vrací.
V tu chvíli ale přichází moje mamka a Ellinka, která když zaznamenala, že už potřetí odcházím, aniž bych sis ní pohrála, spustí hlasitý alarm, a tak jsem až do zbytku maratonu jen její :-).
V závěru jsem měla tu čest vyhlásit, že se díky několika lidem, co si udělali v tu bláznivou předvánoční dobu čas, obětovali svoje pohodlí a dorazili, podařilo vybrat úžasných 9,5 tisíce korun! Na tuhle naší malou skromnou akcičku parádní počin. DĚKUJI VŠEM.

A obdivuji, že jste to dali…já jsem kvůli svému pobíhání odcvičila tak polovinu a občas jsem stírala kapičku z čela :-).
Na after party s cukrovím, čajem, svářem a dalšími pochutinami jsem se mohla zdržet jen chvíli, Ella měla už dávno po večerce. Když jsem si o víkednu prohlížela fotky, bylo vidět, že i tuhle část jste si užili!
Doufám, že i následující ročníky se vydaří, že vás budou stejně bavit, že tělocvična bude zase plná nadšených jogínů a třeba i nejogínů. Dřív jsem to hecovala, že by bylo krásné vybrat víc než předchozí rok, to teď neříkám, protože po tomto ročníku by to byl hodně náročný úkol! Těším se zase za rok…a kdo jste letos nebyli, už teď si kroužkujte čtvrtek před Vánoci, vypadá to na 14.12.2017…ale s úderem prosince to budeme vědět najisto, tak se mě zeptejte…nebo sledujte Facebook.
Mějte se vánočně, dělejte dobré skutky a rozdávejte dárky, nebo alespoň úsměvy!
Vaše